Disclaimer: Tento článek není v žádném případě brán seriózně. Cílem celého textu bylo někam vyventilovat obsah textu v části „Fňuk pro dnešní den“, ale autorka by se nemohla na sebe podívat do zrcadla, kdyby to vydala samo o sobě a brala to vážně.
Tip č. 1
Založte si twitter
Twitter je skvělá sociální síť. Kromě toho, že se tam dá najít láska vašeho života (o tom třeba jindy), dá se tam i neomezeně fňukat. Dokonce je to svým způsobem žádoucí, nejlepší je kombinace s rádoby vtipnými a ironickými komentáři k veřejnému dění načež se to dá celé prokládat spoustou fotek a videí koček. Úspěch a úleva vaší touze si postěžovat zaručeny.
Tip č. 2
Vytvořte si blog. Ten nabízí daleko více možností, jak zapůsobit na city potenciálního publika.
Fňuk pro dnešní den:
Občas mi trochu povolí nervy. Enjoy.
Jsou chvíle, kdy si říkám, že by bylo fajn si hezky veřejně zanadávat a postěžovat na věci, co mě v poslední době naštvaly, rozesmutnily nebo jiným způsobem negativně ovlivnily. Když bych se hodně snažila, každá z těch věcí by vydala na vlastní článek, ale je zkouškové a já na takové capiny nemám čas, protože cítím nutkavou potřebu se učit. (Haha who am i kidding.)
Nepochybně je hezké, když vám a vašim problémům lidi věnujou pozornost, ale není to jejich povinnost. Protože ačkoliv se to zdá zvláštní, každý má dost vlastních problémů a někdy už nezbývá síla řešit ty cizí.
Samozřejmě, taky si hodně stěžuju a ti, kteří jsou mi opravdu blízcí, by mohli tento článek psát místo mě a o mně. Asi bych si to zasloužila. Teď ale za klávesnicí sedím já, takže protentokrát z toho vyváznu nezasažena. Navíc vnímám rozdíl mezi „postěžovat si, nechat se politovat a jít dál“ a „postěžovat si, nechat se politovat a postěžovat si znovu a více“. První postup je podle mě naprosto v pořádku, ten druhý může být velmi nepříjemný pro všechny zúčastněné.
Speciální level nepříjemného pro mě potom je, když někdo má očividně problém, sám to tak nějak podvědomě tuší, všichni okolo si tím jsou naprosto jistí, ale daná osoba bude stále tvrdit, že je v pořádku. O chvíli později zahlásí něco jako „hmm, mám problém“, okolí zajásá, pokusí se mu pomoct a celá situace se vrátí do fáze „ale já nemám problém“. Někdy to pak dojde do bodu, kdy je možné se dočkat stížnosti, že stejně nikdo není ochotný pomoct.
Nedá se vynutit, aby vám lidi pomohli. Stejně jako se nedá vynutit, aby vás měli rádi. Nehledě na to, co uděláte, jak moc budete všem okolo pomáhat, jak moc na ně budete hodní a budete jim vycházet vstříc. Výkřiky typu „končím, protože moje snaha se nevyplácí“ nikoho nepřesvědčí. A v případě, že musíte okolí oznámit, že jste na ně hodní a že oni by se teda měli snažit být na vás taky hodnější, děláte něco špatně.
Tip č. 3
Nedělejte to na facebooku
Facebook už nikdo, kdo chce, aby ho lidi brali na internetu vážně, k veřejnému fňukání nepoužívá. Instagram ještě možná, když uděláte super umělecké story s černobílým filtrem a srdceryvným textem písničky. Ale facebook ne.